Člověče raduj se
Hra pro celou rodinu nebo partu dětí i teenagerů. Já jsem ji použila na závěrečné lekce s jogínky.
Potřebovat budete hrací kostku a další pomůcky podle toho, jakou verzi hry si vyberete. Pro kooperativní ladění hry se budou hodit razítka a barevné proužky papíru.
Může se hrát dvěma způsoby.
1. Figurky jsou sami hráči- vhodné pro velké plochy a větší počet hráčů
Pro tuto verzi si připravte několik obkreslených chodidel a rukou (můžete využít nášlapy, nebo pěnová chodidla) a několik papírových nebo pěnových koleček. Počet záleží na počtu hráčů. Minimálně tolik, aby vznikl dvojnásobný počet políček, než je hráčů. (Já jsem použila na hladké povrchy masážní nášlapy a na koberec pěnové ruce a nohy, které mám ze spoda opatřené suchým zipem)
Chodidla, ruce i kolečka rozestavte do prostoru a vytvořte tak "herní plán". Střídejte náhodně dvě nohy vedle sebe, dvě ruce vedle sebe, jednu ruku, jednu nohu, kolečka, dvě nohy dál od sebe a dvě nohy a dvě ruce. Můžete napodobit plán na obrázku výše (volně ke stažení na blogove obrazky).
Dál postupujte podle společných pravidel.
2. Figurkami posunujeme po herním plánu- vhodné pro domácí hraní, menší prostor a menší počet hráčů
Pro tuto verzi si najděte pro každého hráče jednu figurku (můžete použít třeba ty ze hry Štěstíkův domeček) a vytiskněte si herní plán (najdete ho na blogove obrazky)
Dál postupujte podle společných pravidel.
Společná pravidla
Pokud bude hrát více než čtyři hráči, rozdělte se do maximálně čtyř týmů. Každý hráč si kolem ruky slepí proužek papíru v barvě svého týmu.
První hráč (nebo první hráč prvního týmu) hodí kostkou a posune se o tolik, kolik mu na kostce padlo. A to buď se svoji figurkou na papíře, nebo sám se sebou :) po herní ploše. Podle toho, kam dojde, zastaví a vymyslí si vhodnou pozici, u které má na zemi požadovaný počet rukou, nebo nohou, případně sedí na zemi (pro kolečko). Na papírovém herním plánu (nebo na horním obrázku) jsou vypsané návrhy pozic, pro jednotlivé situace, kdyby si hráč nevěděl rady. Na zvukový signál (při skupinové hře) nebo rovnou (při menším počtu hráčů) pozici zaujme. Může v ní zůstat a nebo se po odchodu z pozice posadit na svém políčku s rovnými zády a pozorovat další hráče.
Dále hází kostkou druhý hráč (nebo první hráč druhého týmu). Posune se o příslušný počet políček ve skutečnosti, nebo na papíře. Na signál, nebo rovnou zaujme pozici.
A tak dále...hází třetí hráč (nebo první hráč třetího týmu), po něm čvrtý hráč (nebo první hráč čtvrtého týmu). Dále znovu první hráč, nebo druhý hráč prvního týmu. První hráč prvního týmu, který už je na trati se také posune o stejný počet polí jako druhý hráč prvního týmu. Pokračuje druhý hráč, nebo druhý hráč druhého týmu. První hráč druhého týmu, který už je ve hře se posune také o stejný počet polí. A pořád dokola, dokud nebudou ve hře všichni hráči.
Figurky hráči i figurky opravdové se tedy posunují po skutečném, nebo papírovém plánu podle popsaného schematu. A nebylo by to správné člověče, kdyby se občas nepotkali dva hráči, nebo dvě figurky na jednom poli. V takovém případě se nevyhazují, ale naopak se radují, protože si můžou spolu zacvičit ve dvojici...a někdy dokonce ve trojici. Návrhy pozic, dechových cvičení, nebo masáže, které můžou hráči využít na jednotlivých polích, pokud se jich tam sejde více, najdete opět na papírovém hracím plánu (blogove obrazky) nebo na obrázku nahoře.
Kdo ale vyhraje, když ve hře není žádný domeček? Jestli vám moc chybí,tak si ho tam vytvořte, nebo domalujte :) My jsme hráli tak, že každá figurka (jogínek), dostala při každém průchodu startem razítko na papírový náramek. Za každé razítko, pak dostaly děti do týmu obrázky a mohly podle nich vytvořit pro ostatní jógový příběh, nebo jógovou sochu.
A protože to byly závěrečné lekce, na památku dostali všichni odznak se So-Humem a na výměnu a dotvoření obrázek dráčka.
