Čarodějnice a černý netopýr
Kolik je hodin? Je právě tolik kolik je, ale přesně před rokem... A jdeme akorát včas...v jedné pohádkové říši se totiž, zrovna teď, probudila čarodějnice (ležíme na zádech a probouzíme se-protahujeme se). Otevřela jedno oko, druhé oko a vůbec se jí nechtělo vstávat. Položila si ruce na břicho a chvilku ještě sledovala, jak se pohupují v rytmu jejího dlouhého a klidného dechu (ležíme na zádech, s rukama na bříšku a dýcháme). To jí bavilo, věděla, že když takto začne svůj den, bude se cítit skvěle. A dnes to bude opravdu potřebovat...je totiž jedinný den v roce, kdy může být probuzen černý netopýr.
Čarodějnice tedy pomalu vstala z postele a vyšla před svoji chaloupku (pozice chaloupky- střecha). Sluníčko už bylo na obloze a tak ho pozdravila čarodějnickým pozdravem slunci (zacvičíme pozdrav slunci). Pak nakrmila svoje domácí mazlíčky (zacvičíme příslušné pozice a můžeme nechat děti doplnit, jaké mazlíčky taková čarodějnice doma ještě má)... nejprve černého kocoura, pak zelenou žabku a nakonec přichystala něco na zub i pro svoji kouzelnou sovu. Byl čas vyrazit. Rozhlédla se kolem a hledala svoje koště. Už na něm dlouho neletěla a tak když ho našla, bylo celé od pavučin. Zahlédla dokonce i pavouka (pozice pavouka), který se o to přičinil. Opatrně ho sundala a vzala si koště. Očistila ho a přichystala se k letu (buď cvičíme jen koště, nebo se děti rozdělí do dvojic a čištění koštěte provedou jako vzájemnou masáž). Letěla kolem hradu o kterém každý ví, že je plný duchů. V noci se z něj ozývá strašidelné houkání (cvičíme hrad a houkající duchy). Teď byl ale den a tak jen zamávala a letěla dál.
Nejprve potřebuje najít hada, aby jí dal trochu svého jednu do lektvaru, který bude vařit. Naštěstí had (pozice hada) čekal na smluveném místě a tak vše probíhalo podle plánu. Druhá zastávka už tak hladne neproběhla. Dýně (cvičíme dýni, která se kutálí), kerá měla semínka potřebná do lektvaru se někam zakutálela a tak se čarodějnice docela nalítala, než ji našla. Kdyby jí nepomohla černá vrána (pozice vrány), asi by se jí dýni najít nepodařilo.
Když dorazila k velkému stromu (pozice stromu na jednu stranu), bylo už celkem pozdě. Dokonce už na obloze vycházely první hvězdy (cvičíme hvězdy). Sedla si tedy pod strom a zapálila svíčku (cvičíme svíčku), aby na vše dobře viděla. Kotlík na lektvary měla hned po ruce a tak se dala do vaření. Kromě semínek z dýně a hadího jedu tam přidala ještě další přísady...Napadá tě jaké? (necháme děti vyjmenovat nejrůznější přísady a cvičíme je podle jejich fantazie) Ano... přesně tak. A když to měla všechno v kotlíku, začala míchat (posadíme se do sedu roznožného a pilně mícháme- jdeme do strany a pak přes hluboký předkloun do druhé strany, ruce máme sepnuté- držíme vařečku). To byla těžká práce, musela opravdu zabrat. Z kotlíku to prskalo a syčelo, ale dílo se podařilo. Čarodějnice se postavila a otočila se ke stromu (pozice stromu na druhou stranu). Byla připravená. Do kouře stoupajícího z kotlíku pomalu šeptala své zaklínadlo: "Čáry máry fuk, netopýre už se vzbuď"...a věřte, nebo ne, po chvíli se ze stromu vznesl obrovský netopýr...
Tak to se stalo přesně před rokem...letos je čarodějnice unavená na takovou dalekou cestu a tak hledá, kdo jí pomůže. Připravila si kouzelné karty, aby vybrala toho pravého pomocníka.